Správný výběr chleba a pečiva? Už žádný problém!

My Češi prostě milujeme pečivo a v jídelníčcích většiny z nás se objevuje minimálně jednou denně.

Obchodní regály jsou ale doslova nabité pekárenskými produkty a navíc víte, že i náš milovaný chléb či jiné pečivo jsou neustále kritizovány, stejně tvrdě jako jiné potraviny.

Tedy stojíte u regálu a řešíte nejedno dilema… Jaký kousek si z té bohaté nabídky vybrat?

Je zrovna tohle zdravé? Je to opravdu celozrnné nebo jen obarvené? Je nějaký rozdíl mezi celozrnným a cereálním? A který je vůbec lepší?

Mouka je základ

Jakou si vyberete mouku, takové bude vaše pečivo!

Bílá nebo celozrnná?

Pečivo z bílé mouky je především zdrojem energie v podobě škrobu, malého množství bílkovin a celkem nevýznamného množství tuku. Bílé pečivo nás určitě neotráví, ale nutričně příliš zajímavé není.

Chcete-li od pečiva získat něco navíc, sáhněte po celozrnném. Pečivo celozrnné je vyrobené z celozrnné mouky, tj. mouky, jež vznikne pomletím celého obilného zrna, které není zbaveno povrchových slupek a klíčku, jako je tomu u mouky bílé. Paradoxně je tedy výroba celozrnné mouky jednodušší neb se zrno pomele celé. V případě bílé mouky se však musí předem odstranit povrchové vrstvy a klíček. Vyšší nutriční hodnota celozrnného pečiva spočívá v oněch nestravitelných povrchových vrstvách, jež jsou zdrojem vlákniny a v klíčku, jež je zdrojem příznivých mastných kyselin. Vyšší je zde i zastoupení některých vitaminů a minerálních látek.

Legislativa říká: „Pečivo celozrnné obsahuje nejméně 80 % celozrnných mouk nebo jim odpovídající množství upravených obalových částí z obilky.“

Pšeničné, žitné, špaldové a snad i nějaké jiné?

Z jakého druhu obiloviny je pečivo vyrobeno, podle toho nese název.

Pečivo jednodruhové je vyrobeno pouze z jednoho druhu obiloviny, u nás nejčastěji pšenice, případně žita. Vícedruhové pečivo je vyrobeno z několika druhů obilovin, nejčastěji kombinace pšenice a žita. Podle toho, který druh obiloviny převažuje, nese výrobek jméno, např. pšenično-žitný nebo žitno-pšeničný.

Další druhy obilovin jsou např. oves, ječmen, špalda, setkat se lze i s moukami pohankovou, jáhlovou, rýžovou, amarantovou, dokonce i s moukami luštěninovými, ořechovými či s moukou banánovou.  

Z každého zrna (neberte mě za slovo např. u mouky banánové nebo ořechové) lze vytvořit mouka celozrnná a mouka „bílá“. Často se setkávám s mylným názorem, že např. mouka špaldová je automaticky i celozrnná.

Celozrnnost nespočívá v konkrétním druhu obiloviny ale ve formě zpracování!

Tedy máme mouku pšeničnou bílou i pšeničnou celozrnnou. Máme mouku žitnou bílou i žitnou celozrnnou, špaldovou bílou i špaldovou celozrnnou atd. Pokud tedy máte namířeno pro celozrnné pečivo, hledejte jediné slovíčko CELOZRNNÉ! A to jak u balených, tak i nebalených produktů. Nenechte se zlákat názvy jako cereální, tmavé, vícezrnné, může být sice nutričně hodnotnější než pečivo bílé, ale není to podmínkou a není to totéž, co celozrnné.

Něco navíc?

Do pečiva lze přidat spoustu dobrého a nutričně významného a stejně tak i méně dobrého, co nutriční kvalitě příliš neprospěje. U sladkého pečiva se může jednat o zbytečně velké množství cukru a tuku nevhodného složení, u slaného pečiva je problémem zase nadbytečný obsah soli. Řeč je také o různých aditivech, která nám sice v rozumném množství neublíží, ale většinou ani neprospějí. Čím méně jich bude, tím lépe.

Naopak za 100% dobré ingredience lze považovat různá semínka, např. lněné, dýňové či slunečnicové, oříšky, vločky apod. Pečivo lze obohatit i o vlákninu nebo pomocí vhodných přísad navýšit obsah bílkovin.

Všechny tyto dobré přísady zvýší nutriční přínos pečiva a zároveň zpestří jídelníček. Pokud si pečete domácí pečivo, zapojte fantazii a zkoušejte různé kombinace. Pokud domácímu pečení příliš nefandíte, poohlédněte se po zajímavém pečivu v obchodě.    

Správně zvolené pečivo tedy má v jídelníčku své místo a není třeba se ho obávat. A jak jste viděli výše, pečivo rozhodně nemusí být nuda, nebojte se váš jídelníček občas trochu zpestřit!